aktualizováno: 15.09.2017 23:41:51 

Špicové z Jaríčkova dvora

Povídky

 Povídky- příběhy:

Pro moji milovanou paničku(volný překlad)- Denisa Cotiofanová,Nováky

Doufám,že se k ní tyto řádky dostanou.Jsem dvouletá fenka a vůbec nerozumím tomu,co se se mnou stalo.Svou paničku jsem poslouchala a na výstavách jsem se také snažila se co nejlépe předvést,protože vždy,když jsme vyhrály,měla panička velkou radost.I tu poslední,na které jsme spolu byly jsem vyhrála,tak proč......????

Jednoho dne se se mnou panička rozloučila a vodítko,na kterém jsem byla,dala do ruky nějakému cizímu člověku.Dali mě do auta a odvezli daleko od domova.Byla jsem neklidná,protože panička se mnou nebyla.Všude bylo plno neznámých pachů.Měla jsem strach.Doufala jsem,že je to jen výlet a panička pro mě brzy přijde.Setmělo se a já stála u branky a vyhlížela jsem ji.Večeři jsem odmítla,protože jsem věděla,že přijde a postará se o mě.Věděla jsem,že mě tu nenechá,že přijde,pohladí mě po hlavě a všechno bude v pořádku.Já se na ni opravdu nezlobím,ale kde jenom je..??

Nejedla jsem ani druhý a třetí den.Pohled plný smutku a bolesti jsem upírala na branku a doufala,že ji každou chvíli otevře moje panička.Přece slova,která mi říkala,když jsem dosáhla další titul musela být pravdivá!Vím ,že ona taková být nedokáže.Určitě ji na mně záleží,jenom mě pořád nemůže najít...Při brance jsem vydržela stát celé hodiny...Pohubla jsem a pán,který si mne koupil,je také smutný.Říká,že pokud nezačnu jíst,že umřu.

Tak proč nezavolá moji paničku,copak nevidí že trpím?Nevěřím tomu,že kdyby to věděla,určitě by si pro mne přišla.Nerozumím vám,lidem.Nevím,co jsem provedla,ale určitě to muselo být něco hrozné,když si už nezasloužím lásku milované bytosti.Nechci toho moc-jenom být zpátky ve svém pelíšku a s mojí rodinou.Opravdu budu moc poslouchat,doopravdy.Paničko,doufám,že jsi zdravá,v pořádku a že se Ti nic nestalo,protože já tu na Tebe čekám........

Vzpomínka na tebe    - Dana Tichá,Šestajovice

Byla jsi mým prvním velkým splněným přáním.Přestože jsi o tom nevěděla,pozorovala jsem tebe i tvé sourozence přes drátěná oka plotu tvého prozatímního domova a už se na tebe moc těšila.Měsíc prázdnin jsem obětovala tomu,abych si tě mohla koupit.Pak nadešel ten slavný den a já si Tě mohla odnést domů.Jméno jsi sice neměla nijak honosné-Carka z Třešňového kraje,ale to jsi mi vynahradila svou láskou a věrností.Prožily jsme spolu mnoho krásného i smutného a když mi bylo nejhůř,vybrečela jsem se u tebe,v tvé boudě,ve které jsem tě jako štěně večer hlazením uspávala,abys svými vzpomínkami na mámu nerušila sousedy.Plynuly roky,ty jsi byla dospělá,krásná fena německého ovčáka s trošku měkčíma ušima.I ty jsi odchovala hezoučká štěňata,zrovna tak roztomilá,jako jsi byla sama.A pak přišla ta zlá ,ošklivá ,zákeřná nemoc,která neničí jenom lidi,ale i psy.Lékaři se ti snažili pomoci,ale už nebylo v jejich silách tě uzdravit tak,abys netrpěla.Na operačním stole ti přidali dávku a ty jsi se nemohla ani rozloučit.Neboj se,vzpomínám na tebe dodnes a vždy zůstaneš tou první,nejkrásnější a nejmilovanější.....

Děkuji ti.

,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,,

  

Pověst o duhovém mostu:

Když umře nějaké zvíře,které je tady na zemi někomu velmi blízké,dostane se na kraj Duhového mostu.Jsou tam krásné louky,kopce a jezera,kde si naši pejskové mohou spolu hrát.Mají plno dobrého jídla,pití i slunečního svitu,jsou v teple a pohodlí.Stane se ,že pejsek zase omládne,může volně běhat,,k odpočinku ho čeká pelíšek z prachového peří.Nic ho nestraší,nejsou tam žádné bouřky ani zlí tvorové.Naši pejskové mají zkrátka všechno,co si jen přejí,a po čem v životě toužili.I trápení,které je v životě provázely,jsou pryč.Ten kdo byl starý,je opět mladý.Ten kdo byl nemocen,je opět zdráv a plný života.Jsou opět takoví,jako si je pamatujeme z nejkrásnějších snů.Jsou šťastní- až na jedinou vyjímku-chybí jim jejich páníček,přítel největší.

Všichni si spolu hrají.Až přijde den,kdy se pejsek najednou zastaví a zpozorní....Podívá se do dáli.Jeho oči se rozzáří,celé tělo se nadšením zachvěje.Opustí kamarády a rozběhne se zelenou loukou k obzoru.Stále rychleji a rychleji.Objevil svého lidského přítele a když se konečně setkají,pevně se obejmou.V radostně bláznivém vítání pejsek olíže tváře ,ruce,člověk pohladí jeho hlavu a podívá se  do věrných očí,které nadlouho zmizeli z jeho života.Ale nikdy se neztratily z jeho srdce.Už je nic nerozdělí.A tehdy překročí Duhový most společně.......

                                    

 

 

 

 

TOPlist